Brahms / Bělohlávek

Celkový počet provedení skladeb 
Johannesa Brahmse: 299

Tři nejhranější skladby

Statistické údaje zpracoval a k publikaci poskytl Alexander Goldscheider ©. Kapitola čerpá z jeho knihy Jiří Bělohlávek: A Life in Pictures. [ 2 ]

Johannes Brahms byl dalším z důležitých skladatelů Bělohlávkova repertoáru. A to už od absolventského koncertu na Pražské konzervatoři v roce 1966, kdy Jiří Bělohlávek poprvé vystoupil na pódiu Dvořákovy síně Rudolfina. Na programu byl tehdy vedle Dvořáka a Mozarta také Brahmsův Dvojkoncert pro housle, violoncello a orchestr. Brahmsovy symfonie, klavírní koncerty i další skladby prováděl během své kariéry s mnoha orchestry. A téměř se všemi orchestry, u nichž byl šéfdirigentem, pořídil také významné nahrávky.

Od sedmdesátých let uváděl Bělohlávek pravidelně Brahmsova díla s Českou filharmonií. Například už v roce 1971 byl Brahmsův Dvojkoncert pro housle, violoncello a orchestr na programu zahajovacího koncertu pátého ročníku Tribuny mladých umělců. S Bělohlávkem a Českou filharmonií tenkrát excelovali sólisté Jan Talich a Evžen Rattay. Hudba německého romantismu byla důležitou součástí také repertoáru Pražských symfoniků. Jiří Bělohlávek věnoval Brahmsovi značnou pozornost v dramaturgii jednotlivých sezón a diváci se dokonce mohli dočkat koncertů, jejichž program byl celý sestaven z Brahmsových děl.

Brahmsova Tragická předehra byla na programu Bělohlávkova debutu na BBC Proms v roce 1993. S BBC Philharmonic tehdy zahrál ještě Šest zpěvů podle básní Maurice Maeterlincka Alexandera von Zemlinského a Mahlerovu Symfonii č. 1. Tento vydařený koncert stál na počátku jeho intenzivního působení v Anglii, které později vedlo až k postu šéfdirigenta BBC Symphony Orchestra.

Brahms byl i u tohoto orchestru často v programu koncertů a členové ansámblu s povděkem kvitovali možnost hrát vedle soudobé hudby i to nejlepší z německého hudebního romantismu. Brahmse v podání BBC Symphony Orchestra představil Jiří Bělohlávek také českému publiku. Na Pražském jaru 2012 provedl společně s orchestrem a Ivanem Ženatým Koncert pro housle a orchestr D dur. Brahmse nastudoval rovněž ve skladatelově rodné zemi. V roce 2010 provedl s Berlínskými filharmoniky 4. symfonii. Tento koncert je dostupný ke zhlédnutí v jejich Digital Concert Hall.

I s Pražskou komorní filharmonií Jiří Bělohlávek Brahmsova díla často prováděl. A je tak více než symbolické, že po Bělohlávkově úmrtí v květnu 2017 věnovala PKF jeho památce koncert, na němž pod taktovkou Emmanuela Villauma zaznělo Brahmsovo Německé requiem pro sóla, sbor, varhany a orchestr.

První nahrávka díla Johannesa Brahmse spadá do éry Pražského symfonického orchestru, kdy Jiří Bělohlávek spolu s orchestrem a Václavem Hudečkem nahráli v roce 1981 Koncert pro housle a orchestr D dur.

Na konci osmdesátých let pak přistoupil s Českou filharmonií k nahrávání brahmsovského kompletu. Od roku 1987 do roku 1992 nahrál snímky všech čtyř symfonií, dvou orchestrálních serenád, stejně jako populární Akademické slavnostní předehry, Tragické předehry a Variací na Haydnovo téma.

Brahms byl do té doby ve zvukovém archivu filharmonie spojen zejména se jménem Karla Ančerla, který s naším prvním orchestrem nahrál v šedesátých letech 1. a 2. symfonii, Tragickou předehru, Dvojkoncert pro housle a violoncello a První klavírní koncert. Shodou okolností však oba komplety zůstaly nedokončeny. U Ančerla byla na vině politická situace konce šedesátých let, u Bělohlávka patrně jeho rozchod s Českou filharmonií v roce 1992. Po obou Serenádách, které natočil krátce po své rezignaci, už nedošlo na nahrávky Houslového koncertu a Dvojkoncertu.

Všechny realizované skladby vycházely postupně na LP i CD Supraphonu a dočkaly se také několika reedic, například v roce 2006.

Součástí nahrávání s Českou filharmonií byly i oba slavné Brahmsovy klavírní koncerty v podání Ivana Moravce. Klavírní koncert č. 2 B dur byl natočen ve Dvořákově síni Rudolfina na podzim roku 1988. Klavírní koncert č. 1 d moll pak o rok později, v roce 1989. Obě díla vydal Supraphon v roce 1991. I tyto nahrávky se dočkaly několika reedic.

S BBC Symphony Orchestra byly vydány tři Brahmsovy skladby. Koncertní provedení Symfonie č. 2 najdeme na live nahrávce z The Proms 1999. Pro vydavatelství Harmonia Mundi natočil Variace na Haydnovo téma a společně s pianistou Cédricem Tiberghienem Klavírní koncert č. 1. Obě skladby byly vydány v roce 2007. Jiří Bělohlávek se k této nahrávce vyjádřil v rozhovoru pro Klassik.com:

„Wir haben sicher verschiedene Herangehensweisen an Brahms Musik. Ich bin stark geprägt von meinen gemeinsamen Brahmsprojekten mit Ivan Moravec, der beide Ausdruckextreme für meinen Geschmack perfekt getroffen hat: die wuchtige Schwere der Struktur und die subtile Gesanglichkeit des langsamen Satzes. Seine durchdachte musikalische Linienführung ist für mich exemplarisch im Brahms-Fach. Dagegen ist Cédric Tiberghiens Brahms eher ein Leichtfüßer, ein schwärmerischer Ansatz à la Chopin, an den ich mich ein wenig gewöhnen musste. Wir haben beide darüber gesprochen und ich habe ihm einige Tipps gegeben. Das Ergebnis ist eine Art Kompromiss, mit dem wir beide gut Leben können.“ [ 9 ]

Hrubý překlad

Určitě máme různé přístupy k Brahmsově hudbě. Jsem silně ovlivněn Brahmsovými projekty s Ivanem Moravcem, který dle mého vkusu dokonale obsáhl obě polohy výrazu: mohutnou tíhu skladby a jemnou zpěvnost v pomalých větách. Jeho promyšlené hudební linie jsou pro mě u Brahmse příkladné. Na druhou stranu je Brahms Cédrica Tiberghiena charakterizován spíše lehkým, nadšeným přístupem à la Chopin, na který jsem si musel trochu zvykat. Oba jsme to spolu řešili a dál jsem mu několik tipů. Výsledkem je kompromis, se kterým můžeme oba žít.