Smetana / Bělohlávek

Celkový počet provedení skladeb 
Bedřicha Smetany: 776

Tři nejhranější skladby

Statistické údaje zpracoval a k publikaci poskytl Alexander Goldscheider ©. Kapitola čerpá z jeho knihy Jiří Bělohlávek: A Life in Pictures. [ 2 ]

Když se řekne Bedřich Smetana, znamená to pro české orchestry i pro celý národ především cyklus symfonických básní Má vlast. Toto reprezentativní dílo české hudební literatury patřilo i k základním kamenům Bělohlávkova repertoáru a jeho provozování považoval vždy za slavnostní úkol, jímž je dirigent vyznamenán. Má vlast byla i první partiturou, kterou mu věnoval jeho tatínek.

Jednotlivé skladby cyklu studoval Jiří Bělohlávek už na konzervatoři. S tamějším studentským orchestrem Vltavu také provedl. Na AMU se pak všemi částmi zabýval už jako celkem. Kompletně Mou vlast hrál poprvé v roce 1969 v Armádním uměleckém souboru, kde měl během vojenské služby i řadu dalších příležitostí k provozování cyklu.

Mou vlast nastudoval Jiří Bělohlávek s mnoha českými a slovenskými orchestry. Za jeho působení v Brně to bylo například v roce 1977 pro festival Mladá Smetanova Litomyšl, kde se jeho intepretace setkala s nadšeným přijetím: „V jízdárně tamějšího zámku uvedla Státní filharmonie Brno Smetanův cyklus Má vlast. (…) Tatam byla oficiální póza festivalových koncertů, kde přídavky nepřipadají v úvahu. Mladé publikum jásalo a přidávalo se! Symfonickou báseň Šárka! (…) … nikdy jsem nezažil spontánnější přijetí tohoto díla jako tehdy v Litomyšli. Bylo jasné, že Jiří Bělohlávek je perspektivní český mistr taktovky…“ [ 3 ]

Cyklus jako celek i vybrané skladby (zejména Vltava) byly žádanou, ba přímo vyžadovanou náplní mnoha zájezdů. S Pražským symfonickým orchestrem FOK a Mou vlastí hostoval například v roce 1981 v Drážďanech.

Při nastudování Mé vlasti zkoušel Jiří Bělohlávek během let různé interpretační přístupy. Vždy ale usiloval o to, aby každý jeho návrat k partituře byl tvůrčí, jak zmiňoval i v rozhovoru při příležitosti uvedení cyklu na Pražském jaru v roce 1988 s Českou filharmonií: „Pokusil jsem se dostat do role člověka, který se se skladbou setkává poprvé a nic o ní neví. Není ničím zatížen. Pokusil jsem se transformovat výrazové pokyny v partituře (tempo, dynamiku atd.) do jiných situací, do obecnější roviny a zpětně tím získat čistší tvar, zbavený nálože tradice. I když – podotýkám – snažím se rozlišovat mezi pojmy tradice a zvyk. Tradici chápu jako životné přejímání pozitivních zisků, zatímco zvyk chápu velmi nepřátelsky jako projev určité zkostnatělosti, netvůrčího principu.“ [ 5 ]

Za nejtěžší úkol dirigenta při intepretaci Mé vlasti považoval zvládnutí celého šestidílného cyklu tak, aby každá věta dostala svůj tvar a svůj vývoj, a přesto se stala součástí celku. Aby celé vyprávění mělo logiku a vrchol.

I proto Jiří Bělohlávek prosazoval provádění Mé vlasti bez tradiční přestávky po třetí části. V celkovém provedení působí totiž skladba nejsilněji. Toto pojetí se mu mnohdy podařilo prosadit u zahraničních orchestrů a usiloval o to i na svých zahajovacích koncertech Pražského jara. V roce 1988 zde zvolil pauzu po čtvrté části a Tábor a Blaník zařadil až po přestávce. V roce 2014 už své celistvé pojetí prosadil, a tak – opět s Českou filharmonií – zahájil šedesátý devátý ročník hudebního festivalu Mou vlastí na jeden „zátah“.

Celkově Jiří Bělohlávek zahajoval Pražské jaro s Mou vlastí čtyřikrát. Poprvé to bylo v roce 1983 s Českou filharmonií. Podruhé, se stejným orchestrem, v již zmíněném roce 1988. Svůj třetí zahajovací koncert absolvoval roku 2011. Uměleckými partnery mu tehdy byli studenti Pražské konzervatoře, kteří u příležitosti dvoustého výročí své alma mater vytvořili studentský orchestr a spolu se svými učiteli a Jiří Bělohlávkem během roku celý cyklus symfonických básní nastudovali. Počtvrté otevíral Jiří Bělohlávek festival v roce 2014 s Českou filharmonií v roli jejího šéfdirigenta.

Mou vlast nastudoval Jiří Bělohlávek také s mnoha zahraničními orchestry. Prvním orchestrem, který si taktovku Jiřího Bělohlávka v Mé vlasti vyzkoušel, byl Berlínský symfonický orchestr v roce 1976. Cyklus dále provedl například s Japonskou filharmonií v roce 1979, 1997 a 2006, s Boston Symphony, Toronto Symphony, NHK Tokio, London Symphony nebo Barcelona Symphony. V únoru 2006 nastudoval Mou vlast se Symfonickým orchestrem Pařížské opery. Bylo to vůbec první provedení Mé vlasti na pařížské půdě pod taktovkou českého dirigenta. Je tu také několik provedení s BBC Symphony Orchestra. Velmi rád vzpomínal na koncert s Berlínskými filharmoniky v říjnu roku 2007.

Při spolupráci se zahraničními tělesy se často vyjevovala charakteristická dvojakost tohoto cyklu, který mají všichni v povědomí jako líbeznou hudbu, jejíž nastudování „bude procházka zahradou, že to bude krásné muzicírování.“ Ale „pak s úžasem zjišťují, jak je to dílo obtížné. Vždycky je to veliká práce. To je taková dvojsečnost té skladby a jejího uvádění v zahraničí. Když se povede ty nároky naplnit a obtíže překonat, tak pak posluchač dostane skutečně jen ten vlídný dojem a má z toho krásný zážitek. A nakonec to hudebníci milují.“ [ 7 ]

Jiří Bělohlávek nastudoval čtyři Smetanovy opery. Tou první bylo v roce 1977 Tajemství v Komické opeře v Berlíně. Tehdy si tam Jiřího Bělohlávka jako svého asistenta přizval Václav Neumann, který s tímto operním domem často spolupracoval. Na své první setkání se světem Smetanových oper navázal Jiří Bělohlávek až po dlouhých dvaceti čtyřech letech – v roce 2001 inscenací Čertovy stěny v Národním divadle v Praze. Prodanou nevěstu, nejznámější Smetanovu operu, nastudoval pro Národní operu v Paříži v roce 2008. Tuto operu uvedl také koncertně s BBC Symphony Orchestra a s českými a slovenskými pěvci v roce 2011. Se stejným tělesem a opět koncertně nastudoval v roce 2015 ještě operu Dalibor, kterou pokládal za jednu z nejlepších Smetanových oper a jeho snem bylo uvést ji v Metropolitní opeře.

Smetanovské diskografii Jiřího Bělohlávka vévodí Má vlast. První vydanou nahrávku tohoto cyklu pořídil Jiří Bělohlávek s Českou filharmonií v březnu roku 1990. Nahrávalo se digitálně ve Vladislavském sále Pražského hradu. Cyklus vydalo ještě týž rok nakladatelství Supraphon na LP i CD. Nahrávka se později dočkala několika reedic.

Zaznamenánu máme také Mou vlast z Pražského jara roku 2011 s orchestrem složeným ze studentů Pražské konzervatoře. Tentokrát na DVD, které obsahuje jak záznam koncertu, tak dokument přibližující pozadí celé akce a přípravu studentského orchestru včetně záběrů ze soustředění v Poličce. Poslední nahrávkou Mé vlasti je rovněž pražskojarní provedení z roku 2014 s Českou filharmonií. Vyšel jak záznam koncertu na DVD, tak živá nahrávka na CD a digitálních formátech pod labelem Decca.

Z operních inscenací máme k dispozici nahrávky koncertních provedení Prodané nevěsty i Dalibora s BBC Symphony Orchestra. Záznam koncertu s Prodanou nevěstou vydal v roce 2012 label Harmonie Mundi. Dalibora pak zájemcům zpřítomňuje skvělá nahrávka vydaná v roce 2015 na CD společností Onyx.