Janáček / Bělohlávek

Celkový počet provedení skladeb 
Leoše Janáčka: 584

Tři nejhranější skladby

Statistické údaje zpracoval a k publikaci poskytl Alexander Goldscheider ©. Kapitola čerpá z jeho knihy Jiří Bělohlávek: A Life in Pictures. [ 2 ]

S dílem Leoše Janáčka se Jiří Bělohlávek dostal do úzkého kontaktu hned při svém prvním profesionálním angažmá ve Státní filharmonii Brno (1972–1977). Tradice provozování díla slavného Moraváka tu byla velmi silná a orchestr ji jen nerad měnil. Jakákoli snaha o nový pohled tak od dirigenta vyžadovala vedle vytrvalosti také nezpochybnitelnou argumentační výzbroj. I proto Jiří Bělohlávek často využíval možnost studovat Janáčkovo dílo z originálních pramenů: „Chodil jsem do archivu Janáčkova muzea, kde mne autografy napřed úplně šokovaly a pak jsem prožíval až jakési bázlivé okouzlení turbulentním Mistrovým rukopisem. Ale našel jsem v těch autografech mnoho odpovědí na otázky, které jsem si neuměl do té doby vysvětlit.“ [ 3 ]

S brněnskou filharmonií realizoval také svou první janáčkovskou nahrávku. V roce 1977 společně natočili Sinfoniettu a Tarase Bulbu. LP desku obsahující obě skladby vydal v roce 1978 Panton a byla součástí osmideskového kompletu, který toto vydavatelství připravilo k padesátému výročí Janáčkova úmrtí. Nahrávky obou skladeb byly zařazeny do čtvrtého disku kompletu Recollection (Supraphon 2018). Rovněž pro Panton připravil Bělohlávek s FOKem desku slavných árií českých i zahraničních oper v podání sopranistky Jany Smítkové a barytonisty Klementa Słowioczeka (1984). Na albu se objevila árie Káti ze třetího aktu Janáčkovy opery Káťa Kabanová.

Na počátku devadesátých let podepsal Jiří Bělohlávek výhradní smlouvu s anglickým vydavatelstvím Chandos, pro nějž pak nahrál řadu skladeb českých autorů. Důležitou částí této spolupráce byla rovněž Janáčkova díla. Pro Chandos s Českou filharmonií natočil rapsodii Taras Bulba, symfonickou báseň Šumařovo dítě, suitu z opery Příhody lišky Bystroušky, Sinfoniettu a předehru z opery Jenůfa. V roce 1999 zase nahrál pro Supraphon všechny tři v té době existující orchestrální suity z Janáčkových oper – z Příhod lišky Bystroušky, kterou sestavili Václav Talich a Václav Smetáček, suitu z opery Z mrtvého domu sestavenou Františkem Jílkem a v nahrávací premiéře suitu z Výletů pana Broučka, zpracovanou skladatelem a muzikologem Jaroslavem Smolkou.

S BBC Symphony Orchestra premiéroval v únoru 2010 suitu z opery Káťa Kabanová, kterou v roce 2007 připravil rovněž Jaroslav Smolka. Se stejným orchestrem Jiří Bělohlávek provedl na zahajovacím koncertě BBC Proms 2011 Glagolskou mši. Tu zařadil i v roce 2013 na program zahajovacího koncertu 118. sezóny České filharmonie. S BBC i naším prvním orchestrem se jednalo o méně hranou, tzv. originální verzi díla, kterou dal skladatel z ruky pro chystanou premiéru v roce 1927. V roce 2015 nahrál s Českou filharmonií a jejím koncertním mistrem Josefem Špačkem Janáčkův koncert pro housle a orchestr Putování dušičky. Ten vyšel v témže roce společně s houslovými koncerty Antonína Dvořáka a Josefa Suka na albu Supraphonu. Vydavatelským epilogem janáčkovských interpretačních aktivit Jiřího Bělohlávka se stalo album vydané v roce 2018. Obsahuje nahrávku živého provedení Glagolské mše z roku 2013 a pozdější nahrávky Tarase Bulby, Sinfonietty a Šumařova dítěte. Vše provedeno s Českou filharmonií a vydáno nakladatelstvím Decca Classic.

Velmi důležitou oblastí díla Leoše Janáčka je samozřejmě opera. Jiří Bělohlávek nastudoval celkem 19 operních inscenací Janáčkových oper. Tu první už v roce 1985 v americkém Seattlu. Byla jí Jenůfa – Její pastrokyňa. Za dvanáct let nato následovala Její pastorkyňa v Národním divadle v Praze (1997) a roku 2000 opět Jenůfa, tentokrát v Glyndebourne. Rok 2002 přinesl Osud v Národním divadle Praha v režii Roberta Wilsona a rok 2003 byl ve znamení Káti Kabanové. Tu uvedl ve Velkém divadle v Ženevě a ve Finské národní opeře v Helsinkách. V roce 2004 připravil operu Z mrtvého domu (opět v Ženevě) a prosinec téhož roku přinesl debut v Metropolitní opeře v New Yorku. Na programu byla Káťa Kabanová. Následovaly Jenůfa (Met New York, 2007) a Výlety pana Broučka, první Janáčkova opera uvedená Jiřím Bělohlávkem koncertně. Provedl ji v únoru 2007 v Londýně s BBC Symphony Orchestra a nahrávku z koncertu vydalo o rok později vydavatelství Deutsche Grammophon. V květnu 2007 je tu další Jenůfa, a to ve Washingtonské národní opeře. Srpen 2008 přináší koncertní provedení Osudu s orchestrem BBC. Následuje Káťa Kabanová v Teatro Real v Madridu. Působivé představení v režii Roberta Carsena lze díky záznamu na DVD (2010, FRA Musica) zhlédnout i dnes. Operu Věc Makropolus realizoval Jiří Bělohlávek dvakrát scénicky – v roce 2010 v Opeře San Francisco a v roce 2012 v Metropolitní opeře v New Yorku – a jednou koncertně, v srpnu 2016 s BBC Symphony Orchestra v rámci BBC Proms. Rok 2016 přinesl i dubnové koncertní provedení Její pastorkyňa s Českou filharmonií (jedno představení v Praze a jedno v Londýně) a táž opera zazněla pod Bělohlávkovým vedením také v červnu 2016 v Opeře San Francisco.