Suk / Bělohlávek

Suk byl jedním z oněch posvěcených tvůrců, v jejichž díle je obtisknut obraz jejich duše.

Jiří Bělohlávek / Tenerezza 1993

Obrázek suk3.png
3

Celkový počet provedení skladeb 
Josefa Suka: 185

Tři nejhranější skladby

34x Serenáda pro smyčce Es dur
26x Fantasie g moll pro housle a orchestr
24x Symfonie č. 2 c moll Asrael

 

Statistické údaje zpracoval a k publikaci poskytl Alexander Goldscheider ©. Kapitola čerpá z jeho knihy Jiří Bělohlávek: A Life in Pictures. [ 1 ]

Josef Suk patřil vedle Bohuslava Martinů ke skladatelům, které se Jiří Bělohlávek snažil po celou svou profesní kariéru úspěšně prosazovat u zahraničních orchestrů. Zejména v letech, kdy byl hostujícím dirigentem a šéfdirigentem BBC Symphony Orchestra, patřil Josef Suk k českým autorům, které (nejen) anglickému publiku doslova „objevil“.

Sukova díla byla nicméně součástí Bělohlávkova repertoáru už od školních let. Nejprve jako hráč na violoncello poznával komorní oblast skladatelovy tvorby – v březnu 1964 si na koncertě v Košicích dokonce Sukovu Baladu a Serenádu pro violoncello a klavír zahrál se svou budoucí ženou Annou Fejérovou – a jako student dirigování plynule přešel k intepretaci rozsáhlejších orchestrálních skladeb.

Suk byl proto na programu už při jeho koncertech ve Státní filharmonii Brno a samozřejmě i u Pražských symfoniků. V tomto období realizoval také první nahrávky. V roce 1979 a 1980 nahrál v Rudolfinu a v Obecním domě Sukovu Pohádku a Fantastické Scherzo. Houslová sóla hrál v Pohádce Josef Suk, vnuk skladatele. Obě skladby vyšly na LP Supraphonu v roce 1981.

Do sukovské diskografie přispěl Jiří Bělohlávek výrazně také s Českou filharmonií. Na počátku devadesátých let v době spolupráce s britským vydavatelstvím Chandos natočil v roce 1990 Fantastické Scherzo, které vyšlo společně se skladbami Bohuslava Martinů a Leoše Janáčka v témže roce na CD. V roce 1992 pak nahrál Sukova Asraela a na další disk Pohádku a Serenádu pro smyčce. Za Asraela získal v roce 1993 Výroční cenu Českého hudebního fondu.

I při druhém Bělohlávkově působení u České filharmonie (2012–2017) byl Josef Suk zařazen do nahrávací dramaturgie orchestru. V roce 2014 nahrál s Josefem Špačkem, tehdejším koncertním mistrem filharmonie, Fantasii pro housle a orchestr g moll. Skladba vyšla v roce 2015 na CD Supraphonu ještě spolu s dalšími dvěma koncerty – Putováním dušičky od Leoše Janáčka a Koncertu pro housle a orchestr a moll Antonína Dvořáka. Jiří Bělohlávek byl velmi rád, že se album podařilo zrealizovat a že se Josef Špaček k odkazu Josefa Suka přihlásil: „Myslím, že Sukova Fantasie je skutečně nádherný opus, a jsem moc rád, že Josef nese Sukovo poselství a dělá z toho posluchačský zážitek.“ [ 2 ]

Posledními Bělohlávkovými nahrávkami díla Josefa Suka byl Asrael snímaný živě na abonentních koncertech v Rudolfinu v říjnu 2014 a Pohádka pořízená o rok později tamtéž. Obě skladby vydala společnost Decca v roce 2019 na CD a v digitální verzi.

If anything, Bělohlávek sounds even more fired-up [than on his previous recordings of these works]…His natural warmth and charm characteristically enchants the central scherzo’s prismatic textural shifts, while elsewhere he demonstrates a greater willingness to probe the dark side of this endlessly fascinating score…[Pohádka’s] radiant allure and pictorial splendour is brought stunningly to life by Bělohlávek.
Bělohlávkova interpretace zní leda ještě zapáleněji [než u předchozích nahrávek těchto skladeb] … Pro něj typická přirozená vřelost a šarm dokáží probudit k životu rozmanité změny v textuře středního scherza, zatímco jinde je ochotnější zkoumat temnou stránku této nekonečně fascinující partitury. … Půvab a obrazotvornost, které vyzařují z Pohádky, jsou Bělohlávkem úchvatným způsobem přivedeny k životu.

— BBC Music Magazine 2019

These give us Bělohlávek's most recent, and probably most mature takes on the music of Josef Suk, overshadowed to some extent in the west by Antonín Dvořàk and later by Leoš Janáček. As Bělohlávek demonstrates, Suk's music is distinctive and original, with great character.
Tyto nahrávky přinášejí nejnovější a zároveň zřejmě nejzralejší provedení hudby Josefa Suka, autora na západě do značné míry zastiňovaného Antonínem Dvořákem a později Leošem Janáčkem. Jak nám Bělohlávek jasně ukazuje, Sukova hudba je úžasně osobitá a originální, s ohromnou atmosférou.

— Anna Ozorio / Classical-iconoclast 2019 [ 3 ]

S Českou filharmonií měl v plánu provádět a natáčet další důležitá Sukova díla, jakými bylo například Zrání. Bohužel k realizaci už nedošlo. Na „propagační“ aktivity svého učitele však navázal Bělohlávkův žák, dirigent Jakub Hrůša. Ten Sukova díla uvádí v zahraničí jako šéf Bamberských symfoniků a jako hlavní hostující dirigent České filharmonie plánuje natočit všechny Sukovy orchestrální skladby.

S Pražskou komorní filharmonií Jiří Bělohlávek natočil v roce 1996 pro Supraphon Serenádu pro smyčce. Skladba se objevila na albu Dvořák – Suk: Serenády.

U BBC Symphony Orchestra byla tvorba Josefa Suka po Bohuslavovi Martinů druhým repertoárovým těžištěm spolupráce v souvislosti s prezentací českých skladatelů. „… zahájili jsme Smyčcovou serenádou a Pohádkou a postupně jsme přešli k velkým partiturám. Začalo to Asraelem a firma Chandos jej zařadila do nahrávacích projektů, pak jsme udělali Zrání a Symfonii E dur a teď nejnověji ještě Pohádku léta a Pragu. Suka jsem jim přinesl jako novum.“ [ 4 ]

S BBC a New London Chamber Choir natočil pro Chandos zmiňované Zrání a Symfonii E dur (2010). A v roce 2011 pak Prahu a Pohádku léta (na CD vydáno v roce 2012). Tato nahrávka získala prestižní cenu Gramophone Awards v kategorii orchestrálních nahrávek.

Suk has no greater champion today than his Czech compatriot, Jiří Bělohlávek. (…) From the super-hushed atmospheric opening, shimmering strings representing the mist-shrouded Vltava river, through the swashbuckling Hussite horn calls and vivid battles scenes, to the triumphant conclusion with spine-tingling organ, Bělohlávek inspires a performance of total commitment. The orchestral sound may not be distinctively Czech, but the vibrant playing is full of character and brings the work alive brilliantly, compensating for a lack of musical development in its most programmatic passages.
Suk nemá dnes lepšího propagátora než svého českého krajana Jiřího Bělohlávka (…) Výrazně tlumený začátek s úžasnou atmosférou, šumící smyčce představující do oparu zahalenou Vltavu, troubení husitů svolávajících se k boji, barvité bitevní scény až k závěrečnému triumfálnímu zvuku varhan, z něhož běhá mráz po zádech – to všechno najdeme v inspirativním provedení, do něhož Bělohlávek vložil všechno. Orchestr možná nemá zřetelně český zvuk, ale jeho pulzující hra má charakter, úžasně oživuje Sukovo dílo, a dokonale tak vyvažuje nedostatek hudebního vývoje v jeho nejvíce programních částech.

— Graham Rogers / BBC 2012 [ 5 ]

It seems to me that the trick with The Ripening is to let it unfold naturally, allowing each billowing episode its due, guiding and nurturing rather than impeding the flow in any way. Belohlávek does just that and the BBC Symphony respond not only with some superb playing but with a range of dynamics that fully tests the skills of the Chandos team (Brian Pidgeon was the recording producer), including a beautifully balanced chorus towards the end of the work. (…) Again, Bělohlávek directs an excellent performance, idiomatic as well as atmospheric and especially effective in the two middle movements, which possibly contain the score’s best music. (Symfonie E dur)
Zdá se mi, že trik se Zráním tkví v tom, že je třeba ho nechat odvíjet s naprostou přirozeností, umožnit každé epizodě se v pravou chvíli vzedmout, hudbu jenom vést, živit a snažit se nepřekážet jejímu proudu. Bělohlávek dělá přesně to a hráči BBC Symphony nejenže reagují skvělou hrou, ale také dynamickou škálou, která podrobuje nahrávací tým ze společnosti Chandos (producentem byl Brian Pidgeon) skutečné zkoušce, včetně nádherně vyrovnaného sboru ke konci díla. (…) Bělohlávek opět vede výjimečné provedení, osobité i plné atmosféry, a působivé zejména v prostředních dvou větách, které obsahují pravděpodobně nejlepší hudbu z celé skladby. (Symfonie E dur)

— Rob Cowan / Gramophone 2017 [ 6 ]

V roce 2008 přijel Jiří Bělohlávek s BBC Symphony Orchestra na Pražské jaro a na prvním z jejich dvou festivalových koncertů byl na programu Asrael. Tento koncert byl snímán a vydán Supraphonem na CD v roce 2012. Vedle Sukova díla obsahuje nahrávka skladbu Benjamina Brittena Sinfonia da Requiem.

Je velmi dobře, že k vydání (ve spolupráci Supraphonu a Orchestru BBC) došlo, Jiří Bělohlávek se Symfonickým orchestrem BBC zde podali výkon, který má i v ‚zakonzervované‘ podobě úžasnou atmosféru. Je to hudba tragická, a přesto ‚hudba utěšitelka‘; zejména Sukova bolestná symfonie má úžasný tah, napětí. Jiří Bělohlávek umí vybudovat Sukovy rozlehlé plochy, aniž by rozbředly do zvukového bezčasí. Stále platí, co se tehdy psalo po koncertě, totiž že takto ‚jsme skladbu už dlouho neslyšeli a asi zase dlouho neuslyšíme‘ (Petr Veber). S nahrávkou je možno si zážitek zopakovat.

— Vlasta Reittererová / Harmonie 2013 [ 7 ]

Sukovo dílo bylo také na programu The Last Night of Proms na BBC Proms v roce 2012. BBC Symphony Chorus a BBC Symphony Orchestra provedly pod taktovkou Jiřího Bělohlávka orchestrálně vokální verzi sokolského pochodu V nový život. Zařazení skladby mělo jak konotace sportovní – ten rok se v Londýně konala olympiáda, tak osobní – Jiřího Bělohlávka čekala nová profesní i životní etapa v roli šéfdirigenta České filharmonie.

Hlavní zdroje a prameny

  • 1.GOLDSCHEIDER, Alexander: Jiří Bělohlávek: A Life in Pictures. 2017. Kniha na více než 600 fotografiích a 160 stránkách dokumentuje celoživotní dráhu Jiřího Bělohlávka s použitím tisíců unikátních statistických údajů. Dostupné online 
  • 2.Česká filharmonie po šesti letech nahrávala pro české vydavatelství. iDnes.cz 2015, 8. 4. Dostupné online
  • 3.OZORIO, Anne: Monumental Josef Suk : Asrael Symphony, Jiří Bělohlávek, Czech Philharmonic Orchestra. Classical-iconoclast 2019, 13. 6. Dostupné online
  • 4.VEBER, Petr; STEHLÍK, Luboš: Jiří Bělohlávek – perfekcionista, pro něhož není dokonalost cílem, ale začátkem. Harmonie 2012, 9. 10. Dostupné online
  • 5.ROGERS, Graham: Bělohlávek and the BBC SO make a powerful case for this intense work. BBC 2012. Dostupné online
  • 6.COWAN, Rob: Josef Suk – Ripening; Symphony in E (Jiří Bělohlávek). Gramophone.co.uk 2017, 20. 10. Dostupné online
  • 7.REITTEREROVÁ, Vlasta: BBC Symphony Orchestra a Jiří Bělohlávek – Josef Suk: Asrael, Benjamin Britten: Sinfonia da Requiem. Harmonie 2013, 24. 7. Dostupné online
1.

GOLDSCHEIDER, Alexander: Jiří Bělohlávek: A Life in Pictures. 2017. Kniha na více než 600 fotografiích a 160 stránkách dokumentuje celoživotní dráhu Jiřího Bělohlávka s použitím tisíců unikátních statistických údajů. Dostupné online 

2.

Česká filharmonie po šesti letech nahrávala pro české vydavatelství. iDnes.cz 2015, 8. 4. Dostupné online

3.

OZORIO, Anne: Monumental Josef Suk : Asrael Symphony, Jiří Bělohlávek, Czech Philharmonic Orchestra. Classical-iconoclast 2019, 13. 6. Dostupné online

4.

VEBER, Petr; STEHLÍK, Luboš: Jiří Bělohlávek – perfekcionista, pro něhož není dokonalost cílem, ale začátkem. Harmonie 2012, 9. 10. Dostupné online

5.

ROGERS, Graham: Bělohlávek and the BBC SO make a powerful case for this intense work. BBC 2012. Dostupné online

6.

COWAN, Rob: Josef Suk – Ripening; Symphony in E (Jiří Bělohlávek). Gramophone.co.uk 2017, 20. 10. Dostupné online

7.

REITTEREROVÁ, Vlasta: BBC Symphony Orchestra a Jiří Bělohlávek – Josef Suk: Asrael, Benjamin Britten: Sinfonia da Requiem. Harmonie 2013, 24. 7. Dostupné online

Nahoru