V únoru 2018 přinesl Magazín České filharmonie ohlédnutí za působením Jiřího Bělohlávka v České filharmonii. Zveřejňujeme ho s laskavým svolením autorky Pavlíny Landové i na tomto webu.
V únoru 2018 přinesl Magazín České filharmonie ohlédnutí za působením Jiřího Bělohlávka v České filharmonii. Zveřejňujeme ho s laskavým svolením autorky Pavlíny Landové i na tomto webu.
Jiří Bělohlávek v České filharmonii 2012–2017
Druhá polovina 122. sezony České filharmonie nabídne kromě koncertů a dalších projektů i vzpomínku na svého šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka. Dne 24. února by se dožil dvaasedmdesáti let a 31. května tomu bude rok od jeho předčasného odchodu. Při této příležitosti připravujeme výstavu do dvorany Rudolfina, v níž přiblížíme jeho osobnost, uměleckou činnost a poodhalíme vznik nejen profesionální vazby mezi ním a naším prvním orchestrem.
Nahlédneme i do aktivit Jiřího Bělohlávka v zahraničí, abychom si připomněli, jak vytrvale a pečlivě propagoval českou hudbu a prosadil ji do dramaturgií různých orchestrů a nahrávacích společností. Výstava se zaměří na období od sezony 2012/2013, kdy se pan Bělohlávek po dvaceti letech vrátil do pozice šéfdirigenta České filharmonie. Expozice se pro veřejnost otevře na konci března.
Od 117. sezony předstoupil před filharmoniky umělec, který získal výrazné renomé na světových pódiích. „Mám pocit, že snad nastane období, kdy budu moci to, co jsem nasbíral, zúročit doma. A to mě moc těší,“ sdělil na podzim 2012 pro časopis Harmonie.
Svou pověst pracovitého, vždy dobře připraveného dirigenta, který dokud neuslyší svou představu, nepoleví, začal naplňovat od prvních setkávání s hudebníky. Na pódiu zprvu vládnul oboustranný respekt a opatrnost, který ale postupně mizel, čím více se orchestr se svým šéfdirigentem nořil do světa hudby. Jiří Bělohlávek si byl vědom, že poctivá práce je prací náročnou a vyžaduje zázemí. Nebyly mu lhostejné finanční podmínky hráčů a nejen slovem, ale především skutkem je dokázal změnit k lepšímu. Byl šéfem, který se zajímal o chod filharmonie a byl otevřený novým podnětům: od vzniku Orchestrální akademie, přes skladatelskou a interpretační soutěž, s radostí vplouval i do projektů vzdělávacích.
Našemu prvnímu orchestru se pod Bělohlávkovým vedením začal plnit diář. Podařilo se navázat spolupráci s renomovaným vydavatelstvím Decca Classics, která nahrála a vydala komplet Dvořákových symfonií a koncertů, Slovanské tance a Stabat Mater. Produkční společnost Unitel přišla s projektem nahrání symfonií Bohuslava Martinů. Orchestr znovudobýval prestižní světové sály a pódia. Po více jak deseti letech navštívil Carnegie Hall, po třinácti letech Wiener Konzerthaus, po osmi letech sál Berlínské filharmonie a po dvaceti letech Royal Festivall Hall v Londýně. Pod vedením šéfdirigenta orchestr absolvoval celkem 269 koncertů, z toho 155 v zahraničí. Dramaturgickou linii postavil pan šéfdirigent na české hudbě, a to zejména při zájezdech mimo svou vlast. Spojení České filharmonie s Jiřím Bělohlávkem a českou hudbou bylo pro pořadatele lákavou kombinací. Společně navštívili 18 zemí od evropských destinací přes USA až po dálný východ – Japonsko, Čínu či Jižní Koreu. Do většiny z nich dostali opětovná pozvání. Jedním z velkých úspěchů bylo uvedení Janáčkovy Její pastorkyně v londýnském Southbank Centre 18. dubna 2016. Všech sólových rolí se ujali česko-slovenští pěvci až na Kostelničku, kterou operní diva Karita Mattila interpretovala s dokonalou výslovností. Úspěch v Londýně byl nevídaný, což dokládají i titulky recenzí: „The conductor Jiří Bělohlávek whipped each act up to a torrid conclusion and galvanised a terrific cast“ (Dirigent Jiří Bělohlávek vygradoval každé dějství k vášnivému vyvrcholení a podnítil skvělé sólisty k maximálnímu výkonu), „Tenderness and jubilation“ (Něha a euforie), „Music of surpassing beauty“ (Nevýslovně krásná hudba).
Ani naši posluchači nebyli o toto provedení ochuzeni, mohli si jej vyslechnout o tři dny dříve, 15. dubna. Jiří Bělohlávek byl velkým příznivcem koncertního uvádění oper. Kromě Její pastorkyně nastudoval pro prosincové abonentní koncerty v roce 2014 jednoaktovou pastorální operu Bohuslava Martinů „Čím lidé žijí“. Hudební kritiky hodnotily zařazení tohoto díla do sezony 2014/2015 jako mimořádný a významný počin, který uvedl v život ne moc známou, avšak líbeznou operu. „Provedení mělo parametry hudební dokonalosti,“ napsala Harmonie 2/2015. Kromě děl Martinů, Dvořáka, Janáčka, Smetany či Suka nabízely koncerty i skladby světového repertoáru Beethovena, Mozarta, Brahmse, Mahlera, Šostakoviče ad., stejně jako díla hudby 20. století. Společně také interpretovali vítěznou skladbu skladatelské soutěže vypsané Českou filharmonií, „Kuře melancholik“ Jana Ryanta Dřízala.
Jiří Bělohlávek žil s hudebníky i mimo pódium. Pravidelně se účastnil setkání umělecké rady orchestru a společně konzultovali všechna aktuální témata týkající se nejen uměleckého provozu tělesa. Zajímal se o výběr nástrojů pro orchestr, navštěvoval zkoušky a koncerty, na kterých dirigovali jeho kolegové. Filharmonií žil a jeho vytížení bylo nemalé. Je proto o to více obdivuhodné, jak značně aktivní dokázal být mimo svůj orchestr. Dirigoval celkem sto dvakrát v jedenácti zemích Evropy a USA. Kromě koncertních programů nastudoval 5 oper: Dvořákovu Rusalku ve Wiener Staatsoper (leden a únor 2014), Čajkovského Pikovou dámu v Zürichu (duben a květen 2014), Janáčkovu Její pastorkyňu v San Francisco Opera (červen a červenec 2016) a koncertně provedl s BBC Symphony Orchestra Smetanova Dalibora (2. května 2015) a Janáčkovu Věc Makropulos (19. srpna 2016). Kromě orchestru BBC byl častým hostem u Rotterdamské filharmonie (od sezony 2013/2014 byl jmenován jejím stálým hostujícím dirigentem). Dále řídil Orquestra Simfònica de Barcelona i Nacional de Catalunya, Orquesta Sinfónica de Galicia, Orquesta Nacional de España, německé Gewandhausorchester, Deutsches Symphonie-Orchester Berlin a Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, Wiener Symphoniker, Orchestre Philharmonique du Luxembourg, čínské symfonické orchestry v Šanghaji a Pekingu, Toronto Symphony, Pittsburgh Symphony Orchestra, National Symphony Orchestra ve Washingtonu. V prosinci 2016 stanul před New York Philharmonic. Z českých orchestrů byl samozřejmě v pravidelném kontaktu s Pražskou komorní filharmonií, kterou v roce 1994 založil.
Od září 2012 do ledna 2018 bylo vydáno celkem 40 nosičů (CD, DVD), na nichž se umělecky podílel Jiří Bělohlávek. Náš první orchestr zní na patnácti z nich, a to včetně reedic nebo snímků starších. Jako významný propagátor české hudby ve světě nahrál Bělohlávek s BBC Symphony Orchestra komplet symfonií Bohuslava Martinů, který získal v září 2012 prestižní ocenění Gramophone Awards a o rok později získal tutéž cenu za Sukovu Pohádku léta. Společnost H/Mundi vydala roce 2012 Prodanou nevěstu a u Onyxu vyšel v roce 2015 Dalibor, opět s orchestrem BBC.
Toto vše obsáhl Jiří Bělohlávek v době, kdy bojoval s vážnou nemocí. Přátelský vztah mezi Českou filharmonií a jejím šéfem se prohluboval. Hudebníci vysílali směrem k dirigentskému stupínku velkou podporu a intenzivní práce pokračovala. Mohl-li být pan šéfdirigent na koncertním pódiu a tvořit, byl šťastný. Při koncertech kypěl energií. Hudba obecně a zejména tóny České filharmonie ho nabíjely a posilovaly. V listopadu 2012 pro Novinky.cz prohlásil: „Přál bych si vrátit filharmonii v myslích posluchačů respekt, který si zaslouží. Aby ji lidé vnímali jako svého prvního reprezentanta české symfonické hudby.“ Jeho přání se naplnilo. Píle, vůle k životu, odhodlání, humor a umělecké plánování na další roky. To byl přístup k realitě života pana profesora Jiřího Bělohlávka, šéfdirigenta České filharmonie.
Mnohé z působení Jiřího Bělohlávka dokumentují i fotografie a další materiály, s nimiž se budeme moct potkat na zmíněné výstavě v Rudolfinu. O přesném termínu vernisáže a trvání výstavy budeme v nejbližších týdnech informovat na webu a Facebooku České filharmonie.
Autor: Pavlína Landová
Článek vyšel 12. února 2018 v Magazínu České filharmonie.
